Kbelík-had-sirky-stopky-zmizík

26. ledna 2012 v 19:00 | E-Lištička |  Filosofické frčky
Je den a vše je šedivé, na město padl pochmurný smog, ve kterém poutníkovi nezbývá než slepě bloudit, hledat svou cestu labyrintem ulic a zakopávat o odpadky poházené okolo. Šel, rukama tápaje před sebou, odkopl plastový kýbl a náhle...! Padá k zemi, rázně zastaven kořenem stromu. Plazí se podél jeho nohou, objímá jeho zvrásněné tělo, naslouchá tepu mízy pod kůrou, naslouchá syčení...

Had obtáčí se kolem těl - těla poutníka, kmene stromu, tlačí je do smrtelného objetí. Spirálou putuje výš ke koruně, pak plynulým pohybem klesá zpět dolů. Nad smaragdovým hypnotickým pohledem na hlavě nese jablko a gestem podává ho poutníkovi. Jablko kulaté jak svět, hraje barvami duhy, leskne se i skrývá za matnost zároveň. Světlé i tmavé, shnilé i nejkrásnější na světě. "Koussssni", zasyčí plaz a zaleskne se mu v očích. Poutník omámen šahá po jablku a fascinovaně si nechává stékat šťávu poznání po tvářích, hltaje sousto za soustem. Hltá, a hltá, šlupka praská pod náporem zubů a svět...! A svět se otáčí.

BARVY! Ty barvy jiskří okolo, nával vln emocí a vodopád začíná hučet...
"SSSSSSKOČ!!!!", zařval had příkaz a ocasem vykopl kbelík směrem k poutníkovi. Přímo před očima se v nádobě točil vodní vír, do jehož středu byl poutník vtažen silou celého vesmíru. Poslední hvízdnutí! A nastala tma.
Tma, ticho, nic. Nijaké nic přítomné v ničem.

BUDIŽ SVĚTLO!
Výkřik či halucinace v prázdnu.(?)

Škrtnutí sirkou a rozjíždí se velký třesk! Obrovské hodiny roztáčí ručičku a jak stopky odpočítávají přidělený díl času. Nepředstavitelné vlny energie, atomy vymrštěné do prázdnoty, výbuchy barev a ohně, exploze, nárazy, formace, hmota. Vše otáčí se v nekonečném kruhu a první buňky již spojují se v organismy. Atomy skládají molekuly, molekuly dávají látku a látka se v mžiku rozpadá zpět na atomy, vířící v nekonečné spirále časoprostoru. Ty samé atomy utvářejí další a další kombinace, aby se v další vteřině zas rozpadly. Všechen svět, všechen vesmír, všechny atomy, jeden svět, jeden vesmír, jedny atomy. Neviditelná jednota, spojení opaků vytvářející tu nejúžasnější performaci, jaká kdy byla k vidění, a přitom celé generace uniká kolektivnímu vnímání jak jehla ve stodole sena. Zrychlený dech, zorničky roztažené do maximální šířky, člověk nemůže přestat pozorovat vášnivé atomové tango jin jang.
TŘI, DVA, JEDNA, NULA!

"ZSSSSSSSSPĚT!"
A máchnutím hadího ocasu jak zmizíkem inkoust vymazal se pohled.

Výdech, otevře oči, zří současný barevný, jasný, ostrý svět. Leží uvolněn v zářivé trávě a naslouchá. Zpěv ptáků, cvrkání kobylek, dupot mravenčích nožek, práskání energie uvolněné novým spojením atomů. Úsměv na rtech, tak, tak zklidněný, šťastný, prozřený dech...A opodál plazí se tiše hadí tělo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama