NE-DÝ-CHAT!!!!!

30. října 2011 v 14:14 | E-Lištička |  Povídky, fejetony, (pseudo)básně
Vzhledem k množství informací a doporučení ohledně zdravého stylu života, které se na běžného civilizovaného člověka valí snad ze všech možných i nemožných světových stran, nemohla jsem ani já (jinak všem mediálním masážím v celku odolná) nepodlehnout zájmu o svého těla i ducha - a především tedy o jejich bezvadnou kondici.



I přes pár desítek kil navíc jsem však byla se sebou v zásadě spokojená, jelikož jsem si byla jistá, že teď, teď už mě nemůže zabít vůbec nic - snad jen infarkt, až opět zjistím, že výtah vypadl a já to jedno patro do těch schodů budu muset vyjít pěšky. Předevčírem však přišel opravdový šok. Náhodou jsem v magazínu zdravého životního stylu nalistovala stránku věnující se zdraví našich plic. Byla jsem zděšena - vždy jsem si myslela, že jakožto nekuřačka musím mít plíce v tom nejlepším pořádku, opak je však zcela evidentní pravdou. Důvodem nezvratného poškození mého dýchacího orgánu není nikdo jiný než prohnaná industriální lidská civilizace, jež by si za takovýto ohavný zločin spáchaný na plicích všech velkoměstkých obyvatel nezasloužila nic menšího než demonstrativně pověsit za špičky komínů do vesmírného prostoru, kde by byla zanechána svému vlastnímu krátkému osudu. Pohled na smogem zčernalé plíce na mě dopadl jako splín na dekadentního básníka pod vlivem absinthu. Důkazy a připomínky jsem viděla naprosto všude - smogem zčernalá bělostná prostěradla na šňůře připomínala mi mé zšedivělé plicní sklípky. Ten šedivý mrak permanentně visící nad městem křičel přísliby smrti jako prodavač bulvárního plátku křičí zaručené informace na rohu ulice. Ale nejhorší byly zprávy v televizi - -zprávy o kouřících komínech vypouštějících nemilosrdné splodiny. Ty zprávy ve mně vyvolaly socializací dávno utlučený pud sebezáchovy - ano, musím se zachránit!

Roušky již nejsou dostačující. Jediná možnost spásy je tedy jasná - nedýchat. Ano, ne-dý-chat, což je ovšem z jistých fyziologických důvodů nelehký úkol. Ale já se nenechám odradit - záchrana mého vlastního života je mi dostačujícím důvodem, který jsem ještě přiživila zhltnutím několika motivačních příruček s všeříkajícími tituly jako "Vem život do svých roztřesených rukou", "Nic není nemožné - ani nemožno samo" a "Cesta Mohameda k hoře". Teď jsem již věděla, že dokáži vše - pokud si předem udělám brainstorming, nakreslím pár myšlenkových map, určím si své hlavní cíle a nakonec sestavím definitivní časové schéma s jehož pomocí dosáhnu svého snu. Snu o životě bez kyslíku.

Brainstorming sice příliš nerozvířil kreativitu mých mozkových neuronů, vlastně byl nakonec celý papír pokryt dost monotematickými hesly ve stylu "bez vzduchu" "stop oxygen" atp... Ani myšlenková mapa sestávající ze dvou bublinek - nedýcha a zdraví - spojených nekonečným systémem milionů šipek nepřinesla očekávaný výsledek. Nakonec jsem tedy došla k závěru, že výše zmíněné metody nejsou stavěné pro již jasně rozhodnuté cíle a rozhodla jsem se stát ženou činu a přikročit rovnou k věci - k usilovnému tréninku bezkyslíkatého života. I pro tento účel jsem si pro jistotu koupila kolíček na nos ( "známe své lidi" i vlastní touhu podvádět).
Proces přerodu v anaerobní organismus započala jsem hloubkovou meditací. Výdech. Držím, držím, drrržííííím....polopřidušená se rozkuckávám a bezmocně lapám po dechu. Nezdar, nevadí. Znovu: Výýýýdeechhhhh.....hhhh.....tipuji že začínám modrat, ale držím! Zkouším vstát a začít "normálně fungovat" - chci si dojít do kuchyně, pro další dávku "ovoce" a objevuje se první technický zádrhel: při otevření úst za účelem pozření sousta ovocné zmrzliny se probudil můj geneticky zákódovaný dýchací reflex a má sysifovská práce byla opět zmařena. Příliš rychlý krok! Vracím se zpět do meditační polohy a pokračuji v tréninku nedýchání, pro jistotu si kromě nosu již zacpávám i ústa. A igelitový pytlík jako pojistka....raz dva tři TEĎ!

Raz, dva....dobré, už se probírá! Zřejmě pokus o sebevraždu, utáhla si igelitový pytlík na krku gumičkou, ale už je v péči psychiatrů, jen pořád mele něco o čistém vzduchu....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama