BEAT BEAT - Beat Beat - beat beat...

6. července 2011 v 21:34 | E-Lištička |  Povídky, fejetony, (pseudo)básně
Povídka inspirovaná vlastními prožitky, protkaná básní mého milovaného amerického básníka Lawrence Ferlinghettiho, který je v učebnicích literatury řazen do beat generation, i když to není uplně přesné. (O něm i tak trochu o beatnicích všeobecně více v chystaném článku... prozatím jen pro neznalé výtah z wikipedie - ach jak já je nemám ráda! - Beat generation: Toto hnutí vzniklo ve druhé polovině 50. let a tento směr se týká víceméně pouze USA. Beatnici se vyznačovali nonkonformním způsobem života, stavěli se do konfrontace s tradičním způsobem života a s tradiční literaturou. Pokoušeli se najít vlastní styl, ten se projevoval především v popisu svých životních zkušeností - toulání se po USA, happeningy, experimenty s drogami atp..... Citacím stop...tvorba vpřed!). Název nejenže lehce odkazuje na zdroj mé inspirace, ale zároveň má navodit dojem tlukotu srdce, který slábne... Dost však úvodu, hlavní je stejnak ten proklatej příběh....
******
17...Konečně skoro dospělá, ale řeknu vám, bylo to období plný prázdna. Od tý doby, co sem se rozešla s tou "spřízněnou duší", s kterou jsem ve vztahu marnila skoro 2 roky (Oooh, jak rychle vobčas plyne čas, když se člověk v podstatě kurevsky a neovladatelně nudí...), šlo to se mnou do hajzlu. Ne snad proto, že bych se utápěla v otupělejch vybájenejch pubertálních vzpomínkách, "jak to bylo všecko klásný a ploč to jenom muselo skončit tak blzy", ale proto,

že sem najednou nevěděla co dál a navíc jsem si tak nějak celkově připadal jako uplnej pitomec. Přede mnou nic, za mnou všecko...

Co mohla říct fantastickému medvídkovi z dětských her...
co mohla říct bratrovi...

Nadrženost se mnou divže necloumala ze strany na stranu, ale stejně sem nebyla schopná si ji na komkoliv vybít. Neviděla jsem ve svym okolí nikoho, před kym bych byla ochotná dát nohy vod sebe. Ne, negebte se nad mou naivitou, že ve vztahu musí dojít "k absolutnímu splynutí, souznění a porozumění, musí propuknout láska, jež bude trvat věčně..." - už dávno vim, že na tohle se nehraje, dětství i top dívku mám za sebou. Hledala sem zkrátka jen někoho, kdo mě bude přitahovat. Někoho, koho když uvidim, tak to se mnou začně šít a hned budu vymejšlet, jak s ním co nejdřív "získat trošku soukromí" a co by se dělo dál už ani v neslušnym textu napsat nemůžu....A takovej v celym širym maloměstě nebyl. Sestry, sestry mi v tu dobu bylo líto - to ptáče plný krásných ideálů muselo sledovat, jak mi na každý pařbě platí drinky jinej chlap. Věkový rozpětí bylo poměrně široký, šikovnost jejich jazyků, jež rejdily mi v ústech byla taky dost rozdílná. Každej sme jinej no...Jeden mě zval i do auta, kurva škoda, že sem v tu dobu měla krámy...A navíc - měl ještě mobil téměř s černobílym displejem! Socka..Ale co - koni, kterej má v kapse účet od tvý dnešní útraty na zuby nekoukej! Beztak můžu bejt ráda, že si je pamatuju...Aspoň myslim...
co mohla říct
kočce s tlapkami budoucnosti
co mohla říct matce...

Ne, mami, já nevim proč se mi ty známky tak serou! Ano, mami, já vim že chci na vejšku. Jo tati, vim že mě nemůžete živit věčně, vim, že chcípnu hlady, vim, že se musim učit nebo jedině nechat zbouchnout nějakym majetnym pánem, což je mi kdoví proč proti srsti, jen si to představim. Asi už mám vychlastanej mozek, z kterýho sem všecky myšlenky vyblila v pseudouměleckejch básních, ale předčítat je nechtějte...I já se za ně musim stydět, když po nocích bez příčiny pláču do polštáře...

po té chvíli kdy ležela jako opilá
v ohnutých květech
na horkém břehu řeky
kde kapradí zmalátnělo v poryvech
milencova dechu....

Jediným věrným a stálým milencem se mi stalo nádobí v kuchyni. Ne, nebyla jsem puťkou a úklid pořád v jádru duše nenávidím...Úklid není nic jinýho, než projev toho zpropadenýho řádu, disciplíny a uniformity, kterou nám furt všude cpou! Přesvědčili náš, že oblečení srovnaný do komínků a nádobí narovnaný v poličkách podle stálých pravidel je správný, ale není to nic jinýho než další snaha jak ovládnout a kontrolovat každičký okamžik našeho zbytečnýho mravenčího života...Ale nádobí tu pro mě bylo dycky...Jako možnost koncentrace, jako možnost pročištění si hlavy něčím jednoduchým, stereotypním, prázdným... V bytě tma, jen v kuchyni já se svou štětkou tančili jsme po talířích ten hygienickej valčík. Do půlnoci. Do dvou v noci. Klidně do rána.

a ptáci zešíleli
a vrhali se střemhlav ze stromů ...

Jo, asi jsem zešílela definitivně, jak na mě řval táta porpvé, když se dozvěděl, koho jsem si našla. Jo, je krapet starší (ale 7 je přece šťastný číslo!...), má jen maturu a maká jako dělník v továrně, ale aspoň to není další pubertální tele, kterýmu musim zavazovat tkaničky a utírat mlíko z brady, na to už fakt nemám sílu, ta odešla před půlrokem. Co máme společného? Nic. Ale když mě vezme do náruče a stiskne pažemi prožívám extázi. Když mě líbá, vznáším se na vlně psychadelických představ plných vzrušení. A co se mi hodní hlavou, když do toho bušíme v posteli, to už slovy nelze popsat, to se dá jen závidět. Protiklady se přitahujou, jak jing jang a ta jejich černá s bílou...Je tohle láska? Pro mě jo a co si myslí svět, to mě zajímat nemusí....

a zobali ze země ještě teplé
rozstříknuté sperma...

Mňam.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jára Jára | 6. července 2011 v 22:11 | Reagovat

Moc krásný lásko...sice na tebe nezvyk, ale nádhera =) :* ...a mohl by ti to ještě někdo ohodnotit....protože takovym talentem se nemá mrhat.

2 Solomon Rispolo Solomon Rispolo | Web | 7. července 2011 v 1:49 | Reagovat

Každej máme svý choutky. Podle mě se dá láskou nazvat spíše jen trvanlivost vztahu, než jakési pocity. Což mě přivádí k mým láskám a mýmu bušení (a hučení), tím chci říct že ano, každej jsme jinej a každej to pociťujem jinak. Pro mě je docela snadný opíchat nějakou teenku tamhle za barem, stačí jen vědět co se má v danou chvíli udělat a mít zmapovaný její typ povahy. A ať si říká každá co chce, nejsou všechny jedinečný, ty vzorce se docela opakují.
Užívejme si, dokud to jde, šukejme, dokud se na to ještě zmůžeme, když žije člověk bohémský život měl by ale brát ohled na sebe. Ať žije anální sex a tři klacky v jedné prdeli.

3 Jaroslav Jaroslav | 7. července 2011 v 2:43 | Reagovat

a proto je každý člověk jiný, říkáš ošukat kde jakou teenku, ale co když už tě nebaví ošukat kde jakou teenku a najít si pořádnou holku...s ní ten sex můžeš taky provádět a pokud se to líbí oběma, tak proč střídat?...nevim proč láskou nazýváš délku vztahu....jak psala Eli, byla s ním dva roky a nudila se...pro mě je láska, když se v tom vztahu něco děje, právě ty "pocity" ...život neni jen o šukání, ale o krásných a občas i špatných zážitcích....nechci jediný na co budu ve 40tce vzpomínat, je to kolik jsem vojel holek, ale spíš to kolik jsem zažil lásek...prptože, když říkáš, že zašukat si je snadné, tak proč se nazajímat o něco "těžšího" třeba a tu kterou miluješ a lásku k ní.

4 e-listicka e-listicka | E-mail | Web | 7. července 2011 v 19:43 | Reagovat

Kontrast mezi pohledem romantika a bohéma :P A rpavdu máte vlastně oba. :)

5 BethanyTrv BethanyTrv | E-mail | Web | 6. října 2017 v 19:38 | Reagovat

http://esma.xyz/story.php?title=canada-drugs-24-canadian-online-pharmacy

6 AlysonUmw AlysonUmw | E-mail | Web | 11. října 2017 v 21:14 | Reagovat

https://ambienforsale.jimdo.com/

7 Dol77larKn Dol77larKn | E-mail | 14. října 2017 v 13:44 | Reagovat

Были заплачены деньги 6000 за покупку базы данных и просто швырнул. с другого аккаунта к нему обратились, уже специально на 100р была сделка на выборку и тоже швырнул.

непорядочный гандон. кинет 100р%

Телеграм  @japoshka кидальная дешевка

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama